Výstava Maďarsko Scolnok 9.7.2006

Většinou plánujeme s Monikou výstavu dlouho dopředu, na tuto jsme se vydali ještě s Pepou a Jiřkou kteří mají dalmatina Vetíka ( Velvet od Chlpíků ) , Monika jela s dalmatinem Ričim ( Ch.Enrico Bazzi Raul ) a já s Ginnem ke kterému jsem ještě vezla jeho 4 měsíčního synka Toníčka ( Anthony Moravian Canis ).

Vyjíždí se z Blanska v 00.10 hod čeká nás cesta dlouhá 500 km. ještě že auto má klimatizaci na neděli totiž hlásí tropická horka. Cesta utíká pěkně, Toníček akorát jednou pozvracel přepravku, já i Monika spíme a vzbuzí nás až sluníčko před Budapeští, kolem 7.30 hod. jsme na parkovišti ve Scolnoku. Jdu vyvenčit Ginna s Toníkem na nedalekou louku, když si všimnu že na kraji roste jedovatý bolševník a volám na ně, něco mně štípne uprostřed čela, než dojdu k autu mám poštípané i nohy od komárů. Na čele mám i po Claritinu 5 cm.štípanec který vydrží celé dopoledne.

Mám docela po náladě a jdu si pro katalog, ve kterém jsou číňánci napsáni u rozhodčí Kiss Iboly, jenže na rozpisu kruhů číňánci nejsou a plemeno chybí i v kruhu ve kterém podle katalogu mají být. Začínám být nervozní za půl hodiny má začít posuzování a já nic nevím, navíc kruh u kterého čekám je plný sena a ani v nejhorších představách si nedokážu říct jak vypadá labutěnka obalená senem. Moje černé představy se naplňují, vedle mě dorazila i další skupinka číňánků s páničky, po konverzaci v ruštině již vím že titul BOB jistě dostane odchov paní rozhodčí, která při příchodu navíc zmíněného pejska včetně majitelů poobjímá a ohubičkuje.Dozvídám se že je před námi něco přes 60 psů.

Jelikož mám soustu času jdu se podívat po výstavišti, Toník i Ginn jsou spokojení a mrskají ocásky…Výstaviště je vlastně taková chatová osada s jedněmi záchody, které pokud nemluvíte maďarsky není vůbec jednoduché najít. Škoda jen že je zde málo odpadkových košů z malých hromádek se během poledne stávají velké hromady.

Konečně se dočkáme a v 13.30 hod.jdeme do kruhu, Ginn se směje je veselý a plný sena i elánu, dostává V1,CAC . Na soutěž o BOB se ho snažím zbavit sena, paní rozhodčí nás nechá běhat se svým odchovem asi 10 koleček a její odchov titul BOB podle předpokladů i dostane. Kamarádi dalmatinci dostali také V1,CAC a tak spokojeně odjíždíme domů. Cesta je veselá, Pepa spí a já i Monika s Jiřkou stále něco povídáme. Při naši konverzaci jsme přehlédly ukazatel vedoucí na Bratislavu a že není něco v pořádku jsme si uvědomily až na maďarsko-rakouských hranicích. Ještě se nám podařilo ztratit v Bratislavě a po další zbytek cesty se nic zajímavého nestalo.

Doma mně tentokrát nic pěkného nečekalo, všichni totiž už spali a já abych mohla taky jsem musela budit Majtíka ať mně udělá místečko.