Coursing 18.9.2006 Hluboká nad Vltavou

image

Po dlouhé době se podařilo Jarce mně přemluvit abych s ní jel na corsing. Jelikož to bylo mistrovství Čech a nebylo to tak moc daleko ( asi jen 300 km.) tak jí to nedalo ani „moc práce“.Ráno jsem vstával ve 2.10hod.jako první a Majtík koukal zda jsem se nezbláznil ho tak brzo budit, je zvyklý že pokud někam jede tak ho budí Jarka.Vůbec se mu nechtělo a sotva co slezl z postele, tak než jsem se nadál byl zase pod peřinou. Po chvilce ovšem pochopil když jsem se začal oblékat že to myslím vážně. Tak na mně koukal a loudil ještě alespoň pět minut spánku, když si zadělal packami oči aby mu do nich nesvítilo světlo tak zase spokojeně usnul. Já jsem se v klidu nachystal a v 2.25hod. jsme ho vzbudil i z Arámka a Jarku (ta vypadala jak rybička jen trošku leklejší) a hurá během pár minut se vyrazilo k vlaku, protože máme domluvený odvoz z Brna s paní Kocmanovou. V rychlí­ku jsem neusnul na rozdíl od druhých a tak se nám podařilo vystoupit v Brně a nejet třeba do Budapešti, dokonce i nastoupit do správného auta. Tam nás čekali ještě peruáni velcí Lima, Blacky a Cusko.

image

Cesta byla bez problémů a tak jsme v klidu dojeli na místo určení.

Mistrovství se konalo vedle loveckého zámečku na louce kterou dělila silnice od parkoviště. Jelikož to bylo mistrovství Čech tak jsem čekal něco reprezentačního, ovšem realita byla velice děsivá. Trať vedla vysokou trávou, takže malá plemena nebylo vůbec vidět. Na záchod měl člověk možnost jít do loveckého zámečku ovšem musel to vydržet nejen než ho otevřou ale i navíc počkat než přejedou auta,což byl problém protože se silnice měnila v parkoviště kde nebylo vůbec nic vidět. Pro ty co už nemohli čekat bylo křoví, nebo vysoké stromy.Abych nepsal všechno negativní u zámečku byl překrásný rybník jménem Bezdrev a také zologická zahrada s přírodním terénem. Kolem rybníku jsme se i s celou smečkou, Jarkou i s paní Kocmanovou kochali přírodou dlouho, závod totiž ne a ne začít.

Po značném zpoždění nakonec vše začalo. Napřed běželi psi kteří si dodělávali licenční běhy a potom začal závod. Ovšem jen na chvíli neboť se trať ukázala po stížnosti majitelky psa který se ztratil ve vysoké trávě i se střapcem nevhodnou. Po chvíli přijel traktor který trávu alespoň v části tratě vysekl a závod pokračoval. Byl jsem překvapen kolik psů nedokončilo první závod. Obzvláště chrti o kterých jsem četl na klubových stránkách naháčů jak jsou pro tento sport stvořeni…

image

Takže první závod Majtík splnil z odřenýma ušima, za polovinou se zastavil a odmítal pokračovat. Teprve až ho Jarka vyslala podruhé tak neochotně doběhl.Viděl jsem na něm zřetelně, že s ním není něco v pořádku. Po chvíli začal kulhat na přední tlapku a vše bylo jasné. Měl nalomený pátý drápek který mu bránil k došlápnutí na tlapu.Aby mohl pokračovat v závodu tak jsme museli sehnat kleště a nalomený dráp uštípnout. Propadák pro mistrovství chyběl veterinář! Napadlo nás se jít zeptat do blízké zoologické zahrady, zda nemají nebo jestli tam není veterinář. Veterinář tam nebyl ale kleště a náplast se našla. Moc díky i všem ostatním za snahu (najvíc Pepovi a Jiřce a Lence Blažkové). Po uštípnutí jsem se i s Majtíkem a Cusko šel projít kolem rybníku zda nebude kulhat. Majtík nekulhal tak jsme ho nechali nastoupit na druhý závod. Ovšem tam se po chvíli ukázalo že nerovný terén mu nedělá dobře na tlapu že ho bolí a běžet nehodlá a tím pro Majtíka závod skončil. Koukal jsem na Jarku jak ji to mrzí ale nedalo se nic dělat. Počkalo se na vyhlášení výsledků a potom se jelo domů.

Cesta zpátky byla velice zajímavá ale diky Blackymu a Cusky od paní Kocmanové kteří naznali že si se mnou budou hrát a mazlit se, pro mne byla příjemná a vcelku i rychle ubíhala. Značení na Brno bylo nekonečné. Po pár ujetých kilometrech se najednou objevila značka slepá ulice a značení na Brno skončilo, takže se mohlo vybrat zda pojedem do prava nebo do leva, podotýkám navigovala paní Kocmanovu Jarka! Dálnice se nám schovala a ne a ne se ukázat. Po dlouhé projížďce asi 60km se nakonec ukázal nájezd na dálnici a zbytek cesty velice rychle utekl. Při pohledu na tachometr jsem se ani nedivil, Sumacher by se nemusel za takový výsledek stydět. Ale diky tomu se stíhal vlak v Brně a my v klidu dojeli do Blanska. Majtíka tlapka bolela tak mě ho bylo lito a přes půl cesty jsem ho nesl v náruči. Velice se mu to líbilo, mrskal ocaskem a olizoval mě. Tím můj výlet skončil. Doma jsem mu tlapku rozlepil a dal do hypermanganu. Nechal jsem ho odpočinout i s Arámkem a potom dostali najíst. Bylo na Majtíkovi vidět že ho tlapka bolí a že nemá náladu. Pohřební náladu měla i Jarka a tak jsem se přitulil k Majtíkovi a usnul.

Jarek Jura jaroslav_jura @ seznam.cz

6.2.2007 v rubrice: Články Autor: Jarka
 
Jarmila Jurová, Absolonova 6, 678 01 Blansko
email: jarka@mayta.info, tel: +420 608 433 512
Aktualizace: článek: 10.6.08, galerie: 13.5.08, komentář: 9.6.08