Na Sněžné jsem se moc těšil, jelikož jsem jel poprvé… Ráno
v sobotu jsme v pořádku vstali a nabalení (hlavně teplým oblečením)
s mamkou a Majtíkem + Arčou se vydali na vlak. Mamka tvrdí“kdo šetří
má za tři“ a koupila jízdenky IDS, hned za Blanskem nás kontroloval
průvodčí, který nás označil za černé pasažéry se slovy „že je to opravdu
vrchol jezdit na černo i s čoklem“! Mamka se mu snažila vysvětlit že
automat na nádraží je zřejmě rozbitý, jinak přece nemůžeme mít na označených
jízdenkách špatné datum i den! Ještě že to z Blanska do Adamova trvá
tak dlouho, místo vysazení na zdejší stanici nám přišel průvodčí sdělit že mu
nelžeme a že dalších 8 cestujících má stejně označenou jízdenku, takže
hurá jedeme až do Brna. Tam když vlak odjel, jsem si vzpomněl na můj nový
deštník, který v něm zůstal a mamka prohlásila že to pěkně začíná.
V Brně nás naložila mamčina kamarádka Hanka Kocmanová a jede se do
Sněžného. Cesta rychle utekla akorát malé peruánce Eby bylo špatně a blinkala a
já pak málem taky.
Mamčina šetrnost se projevila i na ubytování, místo krásných pokojů
v hlavní budově máme zamluvenou chatku. Psům je to sice jedno, ale já
opravdu nemám rád řád bezobratlých a z nich nejméně čeleď pavoukovců. Po
výborné svíčkové jsem se musel jít učit fyziku, no není to týrání? Mamka se
mezitím vítá ze všema známýma a ošišlává děti po našich psech- peruánku Farrínu
Cocu Měsíční květina (Kokínu) a číňánky Briu Aktark + Baska Aktark a štěňátko
Abby (Eby). Kolem 15.00 hod.začínají soutěže. Jako první jsou to agility,
mamka naznala že to bude sranda a snažila se mě ukecat ať jdu běhat
s Arčou. Arča je sice můj miláček, poslušnej ale jinak strašně pomalej.
Nikam jsem nešel, věděl jsem proč, zato mamka si nedala říct a byla i s
Arčou předposlední! Zato v peruánech se mamce s Majtíkem dařilo
s časem 42 sekund jsou první. Všichni sice říkali že Majtík by byl
rychlejší kdyby mu to mamka nekazila…. Další soutěž byla v běhání na
rychlost, Arámek byl v rozstřelu ( z 8 psů) druhý, což je na něj
úspěch. Zato Majtík totálně zklamal, hned po vyběhnutí chtěl nakrýt vlastní
matku! Ta si to sice nenechala líbit, ale cenné sekundy už nedohnal a tak
doběhnul někde uprostřed. Prostě je to Pazzda… Nejrychlejší byla Inka od
Hanky Kocmanové. Dál následoval soutěžní kvíz, jehož výsledky se budou vědět až
další den. Další vtipná soutěž je o nejrychlejší zavazování tkaniček,
vyhrává ji pan Křelina. Na večeři nejdeme, máme sebou jídlo, ale já si myslím
že mamka zase šetří. Večer se všichni scházíme u táboráku, nechybí zde
párky, pivo, víno, kytara a zpěv. Sice zde není nikdo věkově ke mně, nejblíže
je asi Karolína, ale i tak se dobře bavím.

Vyhlašují se odpolední soutěže a Majtík má za agility pohár, malá Abby (po
Ginnovi ) vyhrává soutěž o nejmladšího psího účastníka, je to vážně milá
psí holčička. Hodná Eva Linhartová mně krmí párkama, Karolína s Martinou
křupkami a já poslouchám trošku psí latiny. Jirka Linhart prohlásil kdo nepije
není Čech a nechává kolovat absint, já piju kofolu a jsem asi Mongol. Něco po
23.00 hod. musím jít spát, ještě mamka nakrmila naše hladová psiska, já se
pod téměř pod studenou vodou osprchoval a pak zalezl i s psíma klukama do
našeho spacáku (je v něm teplo, je do mrazů kolem –10 stupňů). Mamka
jde nazpět k ohni, ráno sice tvrdí že byla do 2 hodiny nazpět ale já
určitě vím že to bylo až po 3 hodině! Ráno mně mamka budí už
v 7.30 hod. je totiž pěkně zmrzlá a asi už nemůže usnout. Snídaně je
opět z útrob našeho baťohu, minimálně půl roku se nepodívám na konzervu a
obzvlášť proto že vím, že ji máme i na oběd. Kolem 10.00 se vyhlašuje
kvíz, mamka spletla družstvu“Pizzďaček“ 2 otázky a má slíbený
kouzelný talisman v zadní části těla (jsou kvůli ní na 2 až
3 místě). Pokud se divíte názvu je podle nejmenované chovatelské stanice.
Dále následuje společné focení a rozdávání upomínkových předmětů. Oběd opět
nemáme a tak se pomalu balíme, domů nás vezme paní Jana Farníková. Před
odjezdem si ještě s ostatníma posedíme na sluníčku, rozloučíme se a jedeme
domů. Cesta je rychlá a jede se krásnou krajinou, prostě všude dobře ale doma
nejlépe.
Pár postřehů:
1.Všem se zdál Majtík hubený a obviňovali mamku že ho nekrmí. Vážně ho
krmí, víc než mně!
2.Po tom když jsem viděl ostříhané labutěnky, už nikdy nebudu vyhrožovat
Ginnovi že ho ostříhám. To ho raději budu česat, ale ať je krásnej.
3.Pokud příště pojedu na Sněžné tak chci spát v hlavní budově.
Štěpán Jura